назначэ́нне н. разм.
1. (вызначэнне) Bestímmung -, -en, Féstsetzung f -, -en;
назначэ́нне тэ́рміну die Féstsetzung des Termíns;
назначэ́нне вы́бараў die Áusschreibung [die Ánsetzung] der Wáhlen;
2. (на пасаду) Ernénnung f -, -en, Bestímmung f -, -en, Nominíerung f -, -en; Berúfung f -;
3. (прадпісанне доктара) Vórschrift -, -en, Verórdnung f -, -en;
4. (мэта прызначэння) Bestímmung f -, -en, Zweck m -(e)s, -e; гл. прызначэнне
назо́йліва прысл. áufdringlich
назо́йлівасць ж. Áufdringlichkeit f -, Zúdringlichkeit f -
назо́йлівы áufdringlich, zúdringlich
назо́ла ж. разм.
1. Lästigkeit f -, Zúdringlichkeit -;
2. м., ж. (пра чалавека) éiner [éine], der [die] sehr áufdringlich [zúdringlich] ist
назо́ўнік м.
1. грам. Súbstantiv n -s, -e;
2. матэм. Nénner m -s, -;
прыве́сці да агу́льнага назо́ўніка auf éinen geméinsamen Nénner bríngen*
назо́ўны:
назо́ўны склон грам. Nóminativ m -s, -e, Wérfall m -s, -fälle, érster Fall
назубо́к прысл. разм. áuswendig;
знаць што-н. назубо́к etw. aus dem Éfféff kénnen*; etw. im kléinen Fínger háben
назусі́м прысл. разм. für ímmer
называ́цца
1. héißen* vi; sich nénnen* (толькі пра чалавека);
2. зал. стан genánnt [benánnt] wérden